David Ludvík odehrál poslední opravdový zápas na konci minulé sezóny. V letní přípravě na letošní sezónu nešťastně došlápl, když hrál se spoluhráči squash a čekalo jej více než půlroční léčení. „Jsem moc rád, že jsem konečně mohl nastoupit k zápasu. Ještě důležitější však je, že se nám podařilo urvat dva body,“ byl Ludvík rád za vítězství v prodloužení, které se Plzni letos moc nedaří. Po dlouhé pauze zapříčiněnou zraněním problémy s vlastní fyzickou připraveností neměl. „Čekal jsem to horší, ale nebylo to tak špatné. Zvládl jsem to a celkem jsem to i udýchal,“ tvrdil Ludvík.Že nastoupí proti Slavii, se rozhodlo den před utkáním. „Včera jsem mluvil s panem Hynkem a domluvili jsme se, že to půjdu zkusit. Kdyby to nešlo, měl jsem mu to říct.“ prozradil LudvíkV utkání nastoupil ve čtvrtém útoku s parťáky Kovářem a Kubicou a jednou se dostal i do slibné šance. „Zpoza branky šla nahrávka od Jana Kováře. Puk nějak poskakoval a já do něj jen plácnul. To snad nebyla ani střela, jenom jsem to odhodil a byl rád, že jsem to trefil. Kdyby padl gól, byl bych ještě radši,“ uvedl Ludvík.Plzeň hostila Slavii po úterním debaklu, který si Lasselsberger přivezl z Litvínova, kde prohrál 1:6, přičemž na začátku druhé třetiny to vypadalo daleko hůře, jelikož tou dobou Litvínov vedl již 5:0. „Někdy se říká, že je lepší dostat šest gólů a pak se jde do zápasu s čistou hlavou. Dneska jsme to prostě chtěli urvat. Tabulka je hrozně vyrovnaná, každý bod se počítá a my jsme rádi za ty dva body. I když mohly být tři,“ přiznal Ludvík a připomněl v závěru chybné vyhození puku z obranného pásma mimo hrací plochu z hole Jaroslava Kracíka. Plzeňský útočník šel pykat na trestnou lavici, Slavia vyrovnala a Plzeň tím ztratila jednobrankové vedení.Když v předchozím kole na ledě Litvínova dostal Roman Málek ve 24. minutě pátou branku, poroučel se z ledu. Jeho místo zaujal plzeňský junior Pavel Francouz. Ten do konce zápasu pak už inkasoval pouze jednou a jinak zanechal svým výkonem dobrý dojem. Do utkání proti Slavii se mezi tyče postavil od úplného začátku. Ovšem první slavistický pokus, který nebyl vůbec nijak vážný, skončil brankou. „Abych pravdu řekl, netuším, proč jsem to nechytil. Byla to taková překvapivá střela a propadla mi, ani nevím kudy. V tu chvíli mě to určitě hodně mrzelo, když se člověk chce ukázat při premiéře a takový gól mu určitě sebevědomí nedodá,“ litoval Francouz.Z nepříliš povedeného úvodu se však nesesypal. „Člověk to sice má pořad v hlavě, ale musí na to hned zapomenout. Hrozně moc mi pomohli diváci, kteří mě povzbuzovali,“ poděkoval na dálku plzeňským fanouškům.
Plzeňský junior se však významně vytáhl zejména v prodloužení, když tváří v tvář čelil Jaroslavu Bednářovi, kterého s přehledem vychytal. „Peter Smrek mu puk přihrál na hůl a já si vyjel a jenom čekal, co bude dělat. Vyrazil jsem puk vyrážečkou, a pak nevím. Já se tam jenom převaloval, abych puk dostal z brankové čáry. Potom jsem viděl puk za brankou a měl radost. Ta byla o to znásobená, když jsme z protiútoku dali gól,“ neskrýval radost Francouz.