Hnilička: Prozatím končím, chci se vyléčit
Hnilička: Prozatím končím, chci se vyléčit
Včera 00:00
V liberecké kabině rozjeli předvánoční úklid, výsledkem je rozlučka tamního vedení s Milanem Hniličkou. Trojnásobný mistr světa vyklidil svoji kóji u Bílých Tygrů a doma na pohovce léčí únavový syndrom.
„Vleče se to se mnou už od léta,“ říká 35letý gólman, jenž na konec kariéry nemyslí. Naopak. Po pauze míní ohlásit velký comeback.
Za pomoci psycholožky Šauerové se po uzdravení vydá na cestu vzkříšení své kariéry. „Těším se na nový start,“ tvrdí Hnilička, který se klece Bílých Tygrů podle všeho už nevrátí.
Vysvětlete prosím tu strohou zpávu z Liberce. A to, že Hnilička v klubu končí.
„Stalo se to, že jsem ze zdravotních důvodů musel přerušit svoji činnost v Liberci. Vleče se to se mnou už od léta a až teď se přišlo na to, co mě trápí. Jde o únavový syndrom. Něco mi našli v krvi. Nějaký EB virus, což je de facto mononukleóza. Tím se konečně vysvětlilo, proč jsem se cítil tak hrozně unavenej.“
Proto jste nemohl podávat takové výkony, na jaké bývali fanoušci zvyklí?
„Je to tak. Na ledě se to odráželo. Nebylo to z mojí stránky ono. Zkoušel jsem to přeprat, ale nešlo to už dál. Proto jsem se dohodl s Libercem, že se musím stoprocentně vyléčit. Nevím, jestli pro mě skončila sezona, každopádně nějakou dobu budu mimo.“
Čili v Liberci máte přerušený kontrakt? Anebo ukončený?
„Mám za to, že smlouva je přerušená. Ale to ať vám řeknou oni. Pro mě je to jasné – nemůžu dál, mám před sebou pauzu. Takže jsem chtěl Liberci vyjít vstříc. V tomhle stavu mě nemůžou využívat, a protože mám poměrně vysokou smlouvu, nebylo by fér, aby mě platili, když nejsem schopný chytat.“
A co bude dál, na jaře, až problémy odezní?
„Takhle daleko nemyslím. Nikdy nevíte, co vás potká. Momentálně si přeju, abych se co nejdřív uzdravil. A co bude potom, to si netroufám odhadnout.“
Neumíte tedy odpovědět, zda se ještě někdy vrátíte do liberecké branky?
„V Liberci jsem měl smlouvu ještě na příští sezonu. Ty technické detaily ale ještě neznám, tak daleko nejsem. Třeba Liberec ví víc. Já teď opravdu řeším jen současnou situaci.“
S vedením jste se rozešli bez emocí?
„Ano, v klidu.“
Čeká vás tedy naprostý klid a čekání, až se z vás virus dostane ven?
„Musím čekat, dokud to neodezní. Musím říct, že je to nepříjemný. Poprvé v životě mě něco takového potkalo. Ale myslím, že to nejhorší období té největší únavy mám za sebou. To jsem musel na týden vysadit, abych se dal do kupy. Ale nikdy už jsem se nevrátil do té pohody, v jaké bych si přál být. Do té formy z minulých let. Nebyl jsem to zkrátka já.“
Musíte podstoupit nějakou specifickou léčbu?
„Budu muset nasadit dietu a ládovat se multivitamíny. A odpočívat. Třeba horečky nemám, to ne. Ale je to težká únava. Můžu vám říct, že po dvoufázovém tréninku jsem doma ležel úplně vyřízenej. Klasický aktivní život mimo hokej jsem si od léta prakticky neužil. Jak říkám, chtěl jsem to přervat, ale přes ten závit mě to nepustilo dál.“
Kolik měsíců vás lékaři zkoumali?
„Od léta až doteď. Pořád. Až jsem si začal připadat jako hypochondr. Někde vám něco našli, někde ne… Až poslední rozbor krve odhalil ten virus. V tu chvíli jsem byl docela rád, že už konečně vím, o co jde.“
Únavový syndrom není ve sportu výjimečná diagnóza. Pustíte se do hledání podobně postižených sportovců, nebo máte přesné rady, jak postupovat?
„Teď už vím, co a jak. Potkal jsem pár lidí, kteří se s tím taky potáceli. Dost z nich mě vystrašilo tím, že měli nařízený půlroční absolutní klid. Bez fyzické námahy. Což jsem si sám na sobě vyzkoušel.“
Jak?
„Když už jsem se třeba začal cítit líp, přidal jsem si v tréninku. Ale hned jsem dostal ťafku, potíže se okamžitě vrátily. Ale celé to začalo už v létě. To jsem měl okamžiky, kdy jsem stál v brance a nemohl se pořádně pohnout. Moje reakce byly hodně zpomalené.“
V mírné nadsázce řečeno, nedostal jste únavový syndrom také z libereckých výsledků a vůbec vývoje nové sezony?
„Tak to ne. Ani náhodou. Tenhle názor se samozřejmě také objevil, ale není to pravda. S psychikou nemám žádné potíže, naopak se cítím výborně. Měl jsem kliku, že jsem potkal psycholožku Evu Šauerovou, která se stará o plno našich špičkových sportovců. A paní doktorka mi obrovským způsobem pomáhá. Pracuju na sobě, abych byl mentálně velice silnej. Průšvih vězí v mém zdraví. To mě drtí a nedovolí se dostat tam, kde jsou moje možnosti. Tam, kde už jsem kdysi byl a kde jsem podával výkony, na které byli lidi zvyklí. Já pevně věřím, že se tam právě díky Evě Šauerové znovu dostanu! Nejdřív se ale musím uzdravit.“
Ohrožení kariéry tedy není na obzoru?
„Ne! (kategoricky) Já to tak rozhodně nevidím. Naopak, začnu se připravovat na svůj nový start. A na ten se moc těším. Měl jsem za sebou několik dlouhých a namáhavých sezon. Teď si tělo odpočine a půjdeme na to.“
Od kdy se datuje vaše kooperace s psycholožkou?
„Asi dva a půl měsíce. Zhruba od chvíle, co jsem se začal potácet v tom bludné kruhu. Vzpomněl jsem si na Otu Vejvodu, který měl kdysi obrovské problémy s únavou, stěžoval si na nesnesitelné bolesti svalů u nohou. Já mám něco podobnýho.“
Nebude vám hokej chybět?
„To mi chybět bude. Dlouhé roky jsem na něj byl zvyklý. Ale asi víc se budu těšit na moment, až se mi uleví, přestane mě všechno bolet, normálně se vyspím, aniž by mě bolely nohy. A hlavně se těším na tu novou cestu s paní doktorkou. Teď budu vyloženě odpočívat a věnovat se rodině. To bude fajn. Od pátečního rána jen ležím, sumíruju si svoji kariéru, dumám. Takhle to teď mám. Co je důležitý, jsem pozitivní.“
To zní jako by vám doktorka Šauerová zachraňovala kariéru…
„Vnímám to jako velkou výzvu naložit pořádně s kariérou, než mi skončí.“
Co říkáte na názory, že vám co do výkonnosti ublížilo angažmá v Ufě, kam jste odešel před rokem a moc šancí jste nedostal?
„Stoprocentně mě to poznamenalo. Ufa mi nepomohla hlavně v tom, že jsem za ni moc neodchytal. Projevilo se to i na mistrovství světa v Kanadě. Před turnajem jsem se cítil dobře, ale z části to bylo jen zdání. Nebyl jsem rozehranej jako obvykle. Nesouhlasím ale s názorem, že by se Ufa promítla i do téhle sezony. Tu mi pokazilo zdraví.“
Hnilička mezi Tygry
> Na jaře 2004 se gólman vrací z NHL a hlásí nástup do Liberce. Pod Ještědem vypuká eufórie, v klubu věří, že s Hniličkou zaútočí na titul. Sen se nevyplnil a nejspíš už se nikdy neuskuteční.
> Hniličkovu libereckou epochu lze shrnout docela stručně a výstižně: výtečný v základní části, méně jistý v play off.
> S Hniličkou v brance Liberec dvakrát vyhrál základní část extraligy (2006, 2007), ale pouze dvakrát tým dokráčel do semifinále (2005, 2007), jednou Tygři ztroskotali ve čtvrtfinále (2006) – Hnilička tenkrát chytal zraněný.
> V závěru minulého roku má oslnivou formu, ale odchází do ruské Ufy, kde chytá spíš jen výjimečně a přichází o herní pohodu. A to se projeví na mistrovství světa v Quebeku.
> Vinou zdravotních potíží se Hnilička nedokáže vrátit do dřívější formy a těsně před Vánocemi klub opouští.
Hniličkova sezona
22 utkání, 9 výher, gól/zápas: 3,19, úspěšnost: 91,03 %, 17. v lize